Zdravé sebevědomí není nafoukanost: Proč by děti měly vědět, v čem vynikají

Mluvit s dětmi o jejich talentech se může zdát snadné, dokud to skutečně nezkusíme.

„Občas za mnou přijdou rodiče a přiznají, že o talentech s dětmi nikdy nemluvili a vlastně ani nevědí, jak začít,“ říká Vendula. Jenže právě rozhovory o tom, v čem jsme dobří, co nás baví a co nám dává smysl, tvoří základ zdravého sebevědomí dítěte. A přináší dětem také pocit, že je v pořádku být sám sebou.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit video

Mýtus „amerického sebevědomí“

Jedním z největších strašáků českých rodičů je obava, že když budou děti příliš chválit, vyrostou z nich samolibí dospělí. „Strach z takzvaného amerického sebevědomí je u nás poměrně rozšířený. Rodiče se bojí, že když dítě bude vědět, v čem je dobré, vytvoří si o sobě přehnaný obrázek,“ vysvětluje Vendula.

Jenže zdravé sebevědomí není o přehnané chvále. Je o poznání reality — o tom, co dítěti skutečně jde a co zatím ne. „Když s dětmi mluvíme upřímně o jejich silných i slabších stránkách, pomáháme jim tvořit sebevědomí založené na pravdě, ne na iluzi,“ dodává.

Takové dítě pak nepotřebuje dokazovat svou hodnotu výkonem. Ví, že jeho síla má smysl právě tam, kde přirozeně září — a že není nutné být nejlepší ve všem.

Skromnost versus uznání

Generace našich rodičů a prarodičů vyrůstala v přesvědčení, že mluvit o vlastních schopnostech není skromné. „Bylo to považováno skoro za hřích,“ připomíná autorka. „Jenže když o svých silných stránkách nemluvíme, těžko se pak učíme být se sebou spokojení.“

Právě proto stojí za to překonat ten pocit, že je to divné. Když rodič dokáže uznat svou vlastní hodnotu, učí dítě totéž. A dává mu tím pevný základ pro dospělý život.

Jak o talentech začít mluvit

Co když jste o talentech doma nikdy nemluvili a nevíte, jak to otevřít? Děti mohou být zaskočené, možná i nedůvěřivé. „Najednou se ptáte, v čem jsou dobré, a ony si říkají: proč tě to zajímá zrovna teď?“

Právě proto vznikla hra Najdi poklad, která pomáhá téma přirozeně otevřít. „Cílem je projít symbolickou cestu od želvy až k pokladu. Cestou hráči odpovídají na otázky, které se týkají jejich talentů, poslání i podpory na životní cestě,“ popisuje.

Hra jako most mezi generacemi

Velkou výhodou hry je, že ji hrají společně děti i rodiče. Děti tak vidí, že i rodiče o sobě přemýšlejí, že mají své silné i slabé stránky. „To je pro ně obrovská lekce: učí se, že autenticita je v pořádku,“ říká Vendula.

Navíc se hra dá hrát opakovaně, třeba každé Vánoce, kdy rodina tráví čas spolu. Jak děti rostou, mění se i jejich pohled na svět a jejich zájmy. Hra pak pomáhá sledovat, jak se jejich vnitřní svět proměňuje.

Odvaha otevřít téma

Otevírat téma talentů může být zpočátku nezvyklé, ale dětem přináší obrovskou hodnotu. Každá otázka, kterou dítěti položíte, je krokem k hlubšímu poznání. „Možná to bude zpočátku nepříjemné, ale právě tím, že o talentech začneme mluvit, dáváme dětem dar: sebevědomí založené na pravdě,“ uzavírá autorka.

Více o hře Najdi poklad a projektu Děti budoucnosti najdete tady >>>

Jsem autorka uceleného konceptu rozvoje dětského potenciálu a propagátorka nového přístupu k talentům dětí. Pomáhám rodičům rozvíjet potenciál dětí v rámci klubu Děti budoucnosti , pro pedagogy pořádám letní školy osobního a emočního rozvoje Teenagerům pomáhám v rámci individuálních konzultací Mapa potenciálu najít jejich poslání. Už 4. rokem vedu 2letý transformační výcvik Profesionál v rozvíjení dětského potenciálu , díky kterému budete umět podpořit každé dítě žít spokojený a naplněný život v souladu s talenty. Jsem autorkou sebepoznávacích her pro děti a zakladatelkou základní školy Děti budoucnosti , která sídlí v Praze kousek od Novodvorské.
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *