
V českém vzdělávacím prostoru se objevují školy, které mění tradiční představy o tom, jak má vypadat výuka, školní prostředí i vztah mezi dětmi a pedagogy. Jednou z nich je i naše škola Děti budoucnosti, která ukazuje, že výuka může vypadat úplně jinak, než jak ji znají generace dnešních rodičů.
Při vstupu do třídy si návštěvníci ihned všimnou, že učebny jsou uspořádány jinak než obvykle. Lavice zde nestojí v řadách naproti tabuli. Proč?
„Nechceme, aby děti celý den koukaly jen na tabuli. Polovina třídy v sobě má stoly ve shlucích, druhá polovina je koberec a odpočinková zóna,“ vysvětluje Vendula.
Děti tak přirozeně střídají prostředí. Část dne tráví u stolů, část na koberci při praktických a skupinových aktivitách. To podporuje jejich pozornost, kreativitu i vnitřní motivaci.
Každé ráno začíná ranním kruhem.
Děti se přivítají, sdílí, jak se mají, a učitelky představí téma dne.
„Ranní kruh je pro nás způsob, jak zjistit, kdo přišel v jaké náladě, a zároveň jak děti připravit na průběh dne.“
Ve škole Děti budoucnosti se důraz klade na spolupráci, ne na soutěžení.
Děti si navzájem pomáhají, sdílí své postupy a společně přemýšlí.
„Nepodporujeme soutěživost ani systém odměn a trestů. Chceme zapálit vnitřní motivaci dítěte: aby dělalo věci pro sebe, ne pro potlesk nebo razítko,“ zdůrazňuje vedení školy.
Ačkoliv škola staví na prožitkové pedagogice, pracovní sešity zde mají své místo.
„Děti milují vidět svůj pokrok, proto sešity používáme jako přehled toho, co už zvládly.“
Domácí úkoly však v této škole nenajdete. Vše, co děti potřebují, stihnou během dne.
A místo povinné čítanky mají vlastní knihu. Tu si čtou v místě, kde se cítí nejlépe: na koberci, na gauči nebo u okna.
Klíčovým principem školy je učení skrze zážitek.
Prvňáčci si písmenka modelují z různých materiálů: od plastelíny až po ruličky od toaletního papíru. Zkoušejí je psát tělem, tvořit v mouce či skládat z přírodnin.
„Chceme, aby si písmeno dítě doslova osahalo. Když ho zažije různými smysly, snadněji si ho zapamatuje.“
Důležitá je i citlivost k individuálním potřebám. Loni jsme měli ve třídě dítě s celiakií, takže jsme dávali pozor, aby se modelovalo z bezlepkové mouky.
V 1. třídě děti přirozeně zažívají frustraci z nových úkolů.
Zde se s ní však nepracuje potlačením, ale porozuměním.
„Učíme děti, že je v pořádku, když jim něco nejde hned. Emoce mají svůj prostor a učíme je s nimi pracovat.“ Proto věnujeme hodně prostoru práci s chybou a ukazováním, že chyba není selhání, ale cesta k pokroku.
Škola se vědomě vzdala tradičního rozvrhu. Ve třídách nezvoní, aby se dětem nenarušovala koncentrace.
Výuka se odehrává v jednom komplexním předmětu „Já a svět“, který propojuje čtení a psaní, matematiku, výchovy i prvouku.
Díky tomu se témata přirozeně prolínají.
Pohyb je každodenní součástí dne, ať už během pauz, na hřišti nebo v rámci aktivit.
Angličtina probíhá s externí lektorkou hravou formou, pomocí gest, obrázků a her.
„Chceme, aby děti v prvních letech braly angličtinu jako jazyk komunikace, ne jako test gramatiky.“
Unikátním prvkem školy jsou pravidelné týdenní exkurze.
Čtvrtek je dnem, kdy děti opouštějí budovu a vydají se do světa, např. do muzeí, do divadla, do přírody nebo do interaktivních expozic.
Cílem je rozvíjet u dětí vnímání světa mimo budovu školy, osobní preference i sebepoznání.
„V rámci našeho osobnostně-rozvojového programu děti hodnotí, co se jim líbilo a proč. Učí se naslouchat svým preferencím a orientovat se v nich,“ vysvětluje autorka konceptu.
Zakladatelka školy popisuje, čeho si ve škole nejvíce všímá: „Vidím, jak se u nás děti cítí bezpečně. To je základ. Chceme, aby škola nebyla hrozbou, ale místem, kde mohou být samy sebou, růst a objevovat svůj potenciál.“
Pro rodiče, kteří chtějí zažít atmosféru školy naživo, jsou pravidelně otevřené dny.
Informace najdete zde na webu školy Děti budoucnosti >>>