Za oponou školy Děti budoucnosti: Jak se děti ve škole učí hodnotit samy sebe

V českém vzdělávacím systému je vysvědčení tradičně symbolem hodnocení „zeshora“, kdy učitel posuzuje a žák přijímá. Škola Děti budoucnosti v Praze však tento princip vědomě proměňuje. V podcastovém speciálu Za oponou školy otevírá téma, které bývá na konci pololetí aktuální víc než kdy jindy: jak děti hodnotit tak, aby jim to skutečně pomáhalo růst.

„My bychom chtěli, aby si v 5. třídě každé dítě umělo napsat své vysvědčení samo,“ říká ředitelka školy Bára Bažilová. Tato věta není nadsázkou ani marketingovým sloganem. Je vyjádřením dlouhodobé vize školy.

Proč nestačí čekat na pochvalu

Zakladatelka školy Vendula Pecková v podcastu upozorňuje na širší souvislosti tradičního hodnocení: „Když neustále čekáme, až nás někdo ocení, pak se často snažíme ne proto, že nám to připadá důležité, ale abychom dostali ocenění od druhých.“ Tento model si podle ní děti snadno přenášejí i do dospělosti.

„Všimněte si, jak moc toužíme po ocenění, i když už jsme dospělí. A když nepřijde, cítíme frustraci.“

Cílem školy je proto vychovávat děti, které se dokážou ocenit samy, umí rozpoznat vlastní pokrok a nejsou závislé na vnější validaci. „Rádi bychom, aby se děti dokázaly ocenit samy, aby viděly svoje vlastní pokroky, a díky tomu se měly rády a život si víc užívaly.“

Sebehodnocení jako dovednost

Ve škole Děti budoucnosti se sebehodnocení rozvíjí od 1. třídy. Po každé aktivitě jsou děti vedeny k tomu, aby si pojmenovaly, jak se jim dařilo a jak se při práci cítily.

„Sebereflexe je návyk jako jakýkoli jiný,“ říká Vendula.

Pedagogové přitom dětem pomáhají hledat realistickou rovnováhu. Pokud se dítě hodnotí příliš přísně, učitel mu ukazuje jiný úhel pohledu. Pokud se naopak výrazně nadhodnocuje, je vedeno k tomu, aby své hodnocení konfrontovalo s konkrétními výsledky.

Sebehodnocení je tak úzce propojeno se zdravou sebedůvěrou. Jde nám o schopnost vidět své silné stránky i oblasti pro růst.

Vysvědčení jako proces, ne verdikt

Specifickou podobu má i samotné vysvědčení. Škola využívá slovní hodnocení, které popisuje, co se dítě během pololetí učilo a jakým způsobem pokročilo.

Ve 2. třídě se děti již částečně podílejí na jeho tvorbě: reflektují, kde vidí prostor pro zlepšení a kde se cítí jisté. V 1. třídě převažuje zpětná vazba od pedagogů, která se však postupně proměňuje ve zpětnou vazbu samotných žáků.

Výsledkem je systém, který směřuje děti k větší samostatnosti. Děti se tak neučí jen zvládat učivo, ale také vyhodnocovat vlastní proces učení.

Dlouhodobý dopad

Škola otevřeně přiznává, že právě na tento aspekt své práce je obzvlášť hrdá. „Jestli jsem na něco fakt hrdá, tak právě na tohle. Že děláme vše pro to, by děti měly šanci být samostatné, uměly se spolehnout samy na sebe a uměly oceňovat vlastní pokroky.“

V době, kdy se stále častěji mluví o psychické pohodě dětí a o potřebě rozvíjet jejich vnitřní motivaci, představuje tento přístup inspirativní alternativu k tradičnímu modelu známek. Hodnocení zde není cílovou stanicí, ale nástrojem osobního růstu. A možná právě v tom spočívá jeho největší síla.

Podívejte se do školy

Pokud vás tento přístup oslovuje a přemýšlíte o škole, která nebude vaše dítě pouze hodnotit, ale skutečně ho naučí rozumět sobě samému, stojí za to poznat školu Děti budoucnosti blíž. Škola sídlí na pomezí Prahy 4 a 12 a otevírá své dveře rodičům, kteří hledají vzdělávání postavené na respektu, vnitřní motivaci a rozvoji skutečného potenciálu dítěte. Více informací o přístupu školy, zápisech i možnostech návštěvy najdete na webu školy >>>