
Každý talent s sebou nese i určitou výzvu. Talenty totiž nejsou jen darem, který dítě automaticky posouvá vpřed. Pomáhají nám také pochopit, proč některé situace dítě zvládá hůře nebo kde ho jeho dar může limitovat.
Jedním z nejčastějších, a zároveň nejméně pochopených talentů, je empatie. „Dítě, které je empatické, se dokáže dobře nacítit na lidi kolem sebe, což mu může v životě nesmírně pomáhat,“ vysvětluje Vendula. Empatie otevírá dveře k profesím, kde je lidské porozumění klíčové: psycholog, mediátor či facilitátor.
Jenže na opačné straně tohoto daru leží jeho stín. „Když empatii žijeme až moc, ztrácíme pojem o tom, co chceme my sami.“ Děti, které jsou velmi empatické, také často neumějí argumentovat. Ne proto, že by byly slabé, ale proto, že příliš chápou pohled druhého. Jejich dar je tak paradoxně začne brzdit v jejich sebeprosazení.
Empatie má dokonce i extrémní pól: schopnost využít to, co o druhých vycítíme, k manipulaci. „Když přesně vím, co lidé kolem mě potřebují, můžu to začít i zneužívat,“ upozorňuje Vendula
Podobně hluboká je dynamika kreativity. Kreativní děti přinášejí nové nápady, originální řešení a mají schopnost tvořit „z ničeho něco“. Jenže mnoho z nich zároveň trápí vnitřní obava: „Bude se to někomu líbit? Budou mě mít rádi, když to ukážu?“
Strach z nepřijetí často stojí na druhé straně jejich talentu jako bariéra, která brání tomu, aby dítě tvořilo naplno.
Talenty se neprojevují pouze navenek, ale i vnitřními přesvědčeními. Vendula popisuje příklad dívky s výrazným talentem vést a organizovat. Přesto se držela zpátky. „Měla pocit, že když organizuje, bere tím prostor ostatním,“ vysvětluje.
Její dar byl neoddiskutovatelný, ale vnitřní strach ji brzdil. Teprve pochopení, že ne každý touží být v popředí, jí umožnilo talent přijmout jako přirozenou část sebe.
„Každý talent má svoje A i svoje B,“ shrnuje Vendula. Rychlost může být na jednu stranu efektivní, na tu druhou pak v sobě má i neschopností zpomalit. Komunikativnost může být diplomacií i zbrklostí. Logické myšlení může být jasností i přehnaným odstupem od emocí.
A děti potřebují vědět, že nic z toho není chyba. Že jejich projevy mají svůj důvod. A že s talenty se dá pracovat: vědomě, laskavě a s respektem.
Když děti pochopí, proč reagují určitým způsobem, roste jejich sebevědomí. „Neříkají si pak ‚jsem neschopná‘, ale ‚aha, tohle se děje, protože mám tenhle talent‘.“ A to je rozdíl, který ovlivňuje jejich dospívání i pozdější život.
A pokud s vámi tohle souzní a chcete se dostat pod povrch, zvu vás do Světa Děti budoucnosti, kde s vámi sdílím mnoho příběhů z praxe.