Největší omyl rodičů při výběru školy: „Zvládne to?“

Jedna z nejčastějších otázek, se kterou se na mě rodiče teenagerů obracejí, zní: „Zvládne moje dítě tuhle školu?“ nebo „Zvládlo by tohle povolání?“

Na první pohled se otázka může zdát logická. Ve skutečnosti však může dítěti i rodičům spíše uškodit než pomoci. Jak zaznívá v podcastu Děti budoucnosti, právě tato otázka totiž míří špatným směrem.

Děti zvládnou téměř všechno

„Když se podíváte na vaše děti, tak určitě vidíte, že ty děti zvládnou spoustu věcí. Stejně jako vy.“ zaznívá hned v úvodu podcastu.

Schopnost „zvládnout“ je velmi široká. V dospělosti běžně fungujeme v celé řadě činností, které nás nebaví, ale dokážeme je vykonávat:

„Zvládnete uvařit, upéct koláč, zatlouct hřebík, vyčistit vanu, připravit excelovskou tabulku nebo prezentaci. My toho v životě zvládneme strašně moc.“

Právě proto ale není otázka zvládnutí relevantním kritériem pro rozhodování o budoucnosti dítěte.

Správná otázka zní jinak

Pokud děti dokážou „přežít“ téměř kdekoliv, skutečně důležitá otázka se mění:

„Otázka tedy není, co vaše dítě zvládne, ale jestli je to něco, co ho bude bavit.“

Rozdíl mezi tím, co zvládáme, a tím, co nás naplňuje, je zásadní. Autorka podcastu doporučuje jednoduché cvičení:

„Kdybyste si na jednu stranu papíru napsali, co zvládnete, a na druhou to, co vás doopravdy baví a co si užíváte, tak ten druhý sloupeček bude o dost kratší. A je to úplně v pořádku.“

Právě tento kratší sloupeček by však měl být klíčovým vodítkem při volbě školy i budoucí profese.

Úspěch neroste ze zvládání, ale z radosti

Pokud dítě tráví roky v prostředí, které ho nebaví, může sice fungovat navenek, ale uvnitř zažívá prázdnotu:

„Můžou tam pracovat, ale mohou mít pocit, že tam chodí jenom přežívat. A pak si můžou klást otázku, k čemu ten život vlastně je.“

Naopak v oblasti, která dítě skutečně zajímá, se přirozeně rozvíjí i jeho kompetence:

„Když budou dělat povolání, které je baví, dělají ho s radostí a rádi se učí nové věci, tak velmi pravděpodobně budou zažívat mnohem větší úspěchy.“

Zásadní roli zde hraje i pocit smyslu a užitečnosti:

„Nepodceňujte touhu být užiteční a být k něčemu dobří. Každý z nás chce cítit, že jeho život má smysl.“

Jak změnit optiku při výběru školy

Závěrečné doporučení je jasné a osvobozující:

„Otázku ‚zvládne moje dítě tuhle školu?‘ bych vám doporučila úplně zahodit.“

Místo ní se můžete ptát:

• Bude ho tahle škola bavit?
• Může se tu učit něco, co ho opravdu zajímá?
• Je to místo, které ho posune k jeho snům?

A pokud odpověď zní ne?

„To přece vůbec nevadí. Jdeme dál a hledáme jiné možnosti. Pro každé talenty a dary se najde uplatnění.“

Každé dítě je v pořádku takové, jaké je

Základním cílem práce s dětmi a teenagery není jen najít jejich silné stránky, ale i hluboké vnitřní ukotvení:

„Aby si dítě řeklo: tohle jsem já. A hlavně: jsem v pořádku taková, jaká jsem.“

Změnou perspektivy můžeme zásadně proměnit zkušenost dětí se školou, učením i sebou samými. Jak zaznívá v závěru podcastu:

„Když změníme optiku, zkušenost našich dětí může být diametrálně odlišná.“

Dopřejte dítěti zjistit, v čem může zářit

Pokud vás zajímá víc, kurz Najděte s teengerem jeho poslání, vás provede celou metodou výběru střední školy. Kurz je k dispozici jako samostudium.

Pokud preferujete individuální setkání, ráda se s vaším dítětem potkám v rámci služby Mapa potenciálu.

Pro ty z vás, kdo chtějí pomáhat dětem na 2. stupni s výběrem střední školy, pak každé 3-4 měsíce otevírám metodický kurz Jak najít s dětmi poslání