Kreativita není výsada vyvolených. Je přirozenou součástí každého z nás

Většina lidí o sobě říká, že nejsou kreativní. Často mají pocit, že tvořivost patří jen umělcům jako jsou malíři, hudebníci nebo herci. Praxe s dětmi a teenagery ale ukazuje jiný obraz: kreativita je mnohem širší a přirozenější schopnost, než si obvykle myslíme.

„Spousta lidí má pocit, že kreativita rovná se výtvarné nebo hudební umění. Tam je to vidět. Ale co když dítě nemaluje? Znamená to, že není tvořivé?“ ptá se autorka projektu Děti budoucnosti, která se dlouhodobě věnuje práci s teenagery a rozvoji jejich potenciálu.

Mýtus o ztracené kreativitě

Často se setkáváme s tvrzením, že malé děti jsou přirozeně kreativní, ale školní docházka tuto schopnost postupně potlačí. „Možná jste někde četli, že 95 % procent dětí je kreativních, ale po skončení školy už je to jen 5 nebo 10 %,“ říká Vendula. Podle ní však problém není v tom, že by kreativita zmizela. To si jen lidé myslí, že už jí nemají. 

„Začala jsem si všímat, že málokterý teenager není kreativní. Často ale o své kreativitě vůbec neví,“ vysvětluje.

Kreativita má mnoho podob

Druhá věc je, že máme často zúžený pohled na to, co kreativita vlastně znamená. Ve skutečnosti může mít celou řadu podob.

„Každý člověk je kreativní, jen si ta kreativita pokaždé oblékne trochu jiný kabát,“ říká Vendula.

Někteří lidé jsou kreativní umělecky, tedy dokážou skrze obraz, hudbu nebo slovo předávat emoce. Jiní mají kreativitu spojenou s inovacemi, hledáním řešení nebo vylepšováním systémů. Další jsou vizionáři, kteří přicházejí s novými nápady, chtějí měnit svět a posouvat věci kupředu.

„Pak jsou lidé, kteří jsou kreativní tím, že podporují druhé, vymýšlejí pro ně drobnosti, myslí na ostatní, přinášejí laskavost. A i to je kreativita,“ doplňuje.

Samostatnou kapitolou je kreativita v řešení problémů. Schopnost najít cestu tam, kde ostatní vidí překážku, vytvořit plán nebo se vyhnout rizikům, je jednou z nejcennějších forem tvořivosti v každodenním životě.

„Já jsem kreativní?“ Ano, jen jinak

Silným momentem bývají situace, kdy si mladí lidé svou kreativitu poprvé uvědomí. Vendula vzpomíná na setkání s dospívající dívkou, která háčkovala, editovala videa a vymýšlela příběhy, přesto o sobě tvrdila, že kreativní není.

„Když jsem jí řekla: ,Ty jsi úžasně kreativní,‘ odpověděla mi: ,Já jsem kreativní? Já jsem si toho nikdy nevšimla,‘“ popisuje.

Právě v těchto chvílích se podle ní rodí zdravá sebedůvěra. „Když si člověk připustí, že je kreativní, jen jiným způsobem než ostatní, najednou si začne víc věřit. A to je něco, co dnešní děti a teenageři velmi potřebují.“

Kreativita jako základ budoucnosti

V projektu Děti budoucnosti je práce s kreativitou jedním ze základních pilířů, ať už při konzultacích Mapy potenciálu, nebo ve vzdělávacím prostředí. Cílem je, aby děti nevstupovaly do dospělosti s pocitem, že „nejsou dost“.

„Dělá mi velkou radost vidět, jak děti reagují, když pochopí, že jsou víc, než si myslely,“ říká Vendula. „Když se naučí pracovat se svou kreativitou, mohou v životě dokázat mnohem větší věci.“

Podle ní právě rozmanitost kreativních přístupů umožňuje společnosti růst. „Každý z nás přispívá jiným kouskem své kreativity. A když se všechny tyto kreativity potkají, vzniká místo, kde se nám může dobře žít.“