
Mnoho rodičů zažívá podobný moment: Vidí, že jejich dítě má talent, schopnosti, kreativitu i touhu něco dokázat. Přesto jako by mezi ním a jeho potenciálem stála neviditelná bariéra. Stačí neznámá situace nebo očekávání výkonu, a dítě zamrzne, ustoupí nebo se stáhne.Jak s takovou situací pracovat?
„To, že dítě v sobě má nějaký potenciál, ještě nemusí nutně znamenat, že se cítí dost sebevědomé nebo sebejisté na to, aby si do toho potenciálu mohlo stoupnout,“ říká Vendula, autorka metody Děti budoucnosti.
Ve své praxi často potkává děti, které mají mimořádné schopnosti, např. kreativitu, analytické myšlení, citlivost, lídrovské kvality. Ale zároveň je paralyzuje strach. Někdy z neúspěchu, jindy z hodnocení okolí nebo z neznámého prostředí.
Typickým příkladem je 14letý chlapec, se kterým pracovala před důležitými sportovními zápasy. Před výkonem ho ochromoval silný strach.
Namísto toho, aby byl strach potlačován, stal se tématem rozhovoru.
„Bylo strašně zajímavé pozorovat, jak děti, když se bavíme o tom strachu jako o něčem naprosto přirozeném, co nám v životě něco sděluje a s čím se dá pracovat, tak se ho najednou přestanou bát.“
Děti, které své obavy prožívají intenzivněji, si často vytvářejí pocit méněcennosti. Mají dojem, že ostatní jsou odvážnější, silnější, „lepší“.
„Bývá pro ně obrovská úleva zjistit, že nejsou jediní, kdo se bojí. Že to není selhání. Že to neznamená, že jsou neschopní.“
Tato úleva je prvním krokem k proměně.
Práce začíná vždy identifikací silných stránek prostřednictvím tzv. Mapy potenciálu. Dítě si nejprve zažije, v čem je jeho síla, bez nálepkování a hodnocení.
„Když k nim přijdu jako cizí člověk, tak potřebují vědět, že je chápu. Že je nehodnotím zvenku, ale že se snažím porozumět jejich individuální energii a talentům.“
Součástí mapování je i citlivé zjišťování míry sebedůvěry: jak moc si dítě věří a jak je připravené vstoupit do toho, po čem touží.
Teprve poté přichází druhá fáze: práce s překážkami.
V individuálních setkáních se emoce nejen pojmenovávají, ale aktivně zpracovávají. Hledají se konkrétní strategie šité na míru danému dítěti. Jiné pro sportovce, jiné pro kreativce, jiné pro introverta vstupujícího do nového kolektivu.
„Díváme se, kde ty strachy mají kořeny. Čím to, že se toho dítě pořád tak bojí? A díky tomu, že tu emoci probereme ze všech stran a pracujeme s ní aktivně v těle, dokáže se od ní postupně osvobodit.“
Velkým tématem je také rozdíl mezi vnitřními ambicemi a subjektivním pocitem schopnosti.
„Když uvnitř cítíte, že byste chtěli větší věci, ale zároveň se strašně bojíte, že to nezvládnete, vzniká obrovské napětí. Když pak kvůli strachu volíte méně ambiciózní cesty, stejně se často dostanete k tomu, že nejste v životě spokojeni.“
„Nejde o to udělat z každého dítěte člověka, který bude měnit svět. Jde o to, aby to, po čem touží, bylo v souladu s tím, na co si věří.“
Některé děti chtějí jednoduchý, klidný život, a to je v pořádku. Jiné mají velké ambice, ale drží je zpět strach. Tam může cílená podpora znamenat zásadní rozdíl.
Rodiče pak často pozorují překvapivou změnu. Dítě, které dříve ustupovalo, se najednou hlásí o slovo. To, které se bálo výzev, je začíná vyhledávat.
„V momentě, kdy je dítě sebejisté, najednou zjistíte, že si do svého potenciálu stoupne. A dělá mnohem větší věci, než byste kdy čekali.“
A právě tato proměna je podle Venduly tím největším darem, který můžeme dětem dát.
Ne úspěch za každou cenu.
Ale důvěru v sebe sama.
Protože dítě, které si věří, že zvládne to, co si přeje. A zároveň má pevný základ pro spokojený a naplněný život.
Pokud cítíte, že právě tohle vaše dítě potřebuje, objednejte pro něj balíček konzultací Emoční regulace pro teenagery. Aby se naučilo pracovat se svými strachy, pochybami nebo stresem. A mohlo naplnit svůj vlastní potenciál.