
Ambice u dospívajících bývají často posuzovány podle toho, jak jsou vidět. Pokud teenager nevystupuje dominantně, neorganizuje spolužáky a není přirozeným středem pozornosti, okolí může snadno nabýt dojmu, že mu chybí vůdčí potenciál. Praxe však ukazuje, že ambice a viditelné vůdcovství jsou dvě rozdílné roviny.
V jedné konzultaci zaznělo od mladé slečny velmi jasné vyjádření: „Nechci si hrát na malém písečku. Chci v životě dokázat něco velkého.“ Bylo zřejmé, že v sobě nese silnou energii, odhodlání i kapacitu jít za vysokými cíli. Přesto její maminka vnímala rozpor: ve školním kolektivu dcera nepůsobila jako někdo, kdo by vedl třídu nebo organizoval ostatní. Otázka tedy zněla: Čím to?
„To, že člověk má ambice, ještě neznamená, že chce vést lidi,“ říká v podcastu Vendula. Ambice vyjadřují vnitřní tah na cíl, potřebu přesahu a chuť realizovat velké věci. Vedení lidí je samostatná schopnost, a ta má navíc mnoho podob.
Zároveň platí, že ani potenciál vést se nemusí projevovat hlasitostí či extroverzí. „To, že někdo má ambice a chce v životě něco dokázat, neznamená, že ta energie se projevuje navenek extrovertností.“
Vnitřní síla může být velmi nenápadná. Projevuje se pevností postoje, cílevědomostí a klidným odhodláním. Takový teenager možná nepřebírá iniciativu ve skupinových aktivitách, ale jeho směřování je stabilní a hluboké. Energie je koncentrovaná, nikoli okázalá.
Společenská představa lídra bývá často spojena s obrazem člověka, který stojí vpředu, je vidět a říká ostatním, co mají dělat. Možná je však čas tuto představu přepsat. „Možná bychom potřebovali přepsat ten základní koncept, že lídr je ten, který je vepředu, je hlasitý a říká lidem, co mají dělat.“
Mnoho dospívajících má potenciál vést jiným způsobem. Jsou empatičtí, mají dobré pozorovací schopnosti a dokážou se nacítit na dynamiku skupiny. Nejprve sledují, vnímají, propojují souvislosti, a teprve poté přirozeně vstupují do vedení. Ne silou, ale vlivem nebo třeba skrz vztahy.
Jednou z cest, jak takový typ vedení rozvíjet, je práce s koučovacím přístupem. Mladým lidem lze ukázat, „jak vést lidi jinak“. Třeba tím, že se naučí druhé podporovat a vést je k jejich vlastní zodpovědnosti a samostatnosti. Vedení druhých nemusí být o kontrole, ale o posilování druhých.
„To, že dítě má potenciál vést a dělat velké věci, neznamená, že na to musí jít silou.“ Někteří lidé mění svět skrze vize, jiní skrze spolupráci, další skrze schopnost propojovat lidi a vytvářet funkční vztahové sítě. Slovo vedení zůstává stejné, ale jeho esence je odlišná.
Pro dospívající je zásadní pochopit, že „ambice nerovná se být vidět, být hlasitý a křičet kolem sebe“. Pokud tento rozdíl neuchopí, mohou se snažit naplňovat cizí představu o úspěchu a vyčerpávat se způsobem, který není v souladu s jejich přirozeností.
Citlivé rozpoznání individuálního stylu energie a talentů umožňuje mladému člověku najít vlastní cestu k naplnění ambicí. Právě tohle nacházejí teenageři ve své Mapě potenciálu.
A právě v pochopení sebe sama se často skrývá skutečná síla budoucích lídrů.