Najít poslání v dospívání? Ano – a rodiče u toho hrají zásadní roli

Myslíte si, že je v pubertě brzy na hledání životního poslání? Že teenager ještě neví, co od života chce? Právě naopak. Děti často už velmi dobře cítí, co jim dává smysl – jen potřebují pomoc to objevit, pojmenovat a začít vnímat jako reálnou možnost.

V podcastu Děti budoucnosti i v kurzech Najděte s teenagerem jeho poslání se o tom mluví zcela otevřeně. A hlavně prakticky – s množstvím příběhů, které ukazují, že když děti pochopí své „proč“, rozsvítí se jim oči i budoucnost.

Podcast v audioverzi si můžete poslechnout tady:

Může už teenager najít své poslání?

„Ano, může,“ říká Vendula Pecková, expertka na rozvoj potenciálu u dětí.
„Preference a talenty se u dětí v dospívání už nemění tak dramaticky, jak si myslíme. Samozřejmě že se rozvíjejí, učí se nové věci. Ale to, co jim jde přirozeně a s lehkostí, je často patrné už na 2. stupni základní školy.“

Právě v kurzech Najděte s teenagerem jeho poslání se ukazuje, že děti už často kolem 12. roku tuší, co by je v životě bavilo dělat – jen to zatím neumí přesně pojmenovat, nebo si nedovedou představit, jak by se tím dalo živit.

Když se dítě rozsvítí

To, že dítě najde své poslání, se pozná snadno: „Začne zářit. V očích má jiskru. A najednou ví, proč se učit, proč vstávat, proč se snažit. Už to není kvůli rodičům nebo známkám, ale kvůli sobě,“ vysvětluje Vendula.

Jeden z příkladů z kurzu:

„Pracovala jsem s chlapcem, který říkal, že by chtěl být truhlář. Ale to slovo ho nijak nezapálilo. Až když si představil vlastní dílnu, kde bude tvořit po svém, rozzářil se. Najednou věděl, proč chce zlepšit známky. To velké ‚proč‘ mu dalo směr.“

Poslání není role, je to směr

Je důležité pochopit, že životní poslání neznamená přesně definovanou profesi. Nejde o to, že dítě ví, že chce být „architekt“ nebo „vědec“.
Spíš chápe, jaký typ činnosti mu dává smysl, co ho naplňuje a jakým směrem chce jít.

Jana Vaňková, certifikovaná lektorka Děti budoucnosti, přidává další příklad:

„Jedna dívka milovala sport a ochranu přírody. Nevěděla, jak to spojit, pořád viděla jenom vědeckou cestu. Až jsme přišly na to, že miluje taky focení a že může dělat fotky z podmořského světa a šířit povědomí o ochraně oceánů. Najednou jí dával smysl i sportovní gympl – získá fyzičku, udělá si kurz potápění a bude fotit pod vodou. Získala plán.“

Rodič jako klíčový průvodce

Kurzy nejsou určeny jen pro teenagery – zásadní roli hrají i rodiče.

„Chceme, aby rodiče byli součástí procesu. Aby porozuměli, co v dítěti roste, pochopili jeho motivace a uměli ho podpořit. A aby dokázali říct: Možná chceš dělat něco, čemu nerozumím, ale věřím ti. Důvěra je ten největší dar, který můžeme dítěti dát.“

Rodiče v kurzu získají konkrétní nástroje, jak s dítětem mluvit o jeho snech, jak rozpoznat jiskru v očích a jak podporovat dítě i tehdy, když se zrovna nedaří.

Neexistuje jen jedna správná cesta

Jedním z hlavních cílů kurzů je dětem (a rodičům) ukázat, že k cíli vede více cest.

„Když si dítě vysní poslání, kreslíme si společně tři cesty, jak se k němu může dostat. Cestu A, B i C. Dáváme tím dětem obrovskou úlevu – když se něco nepovede, neznamená to konec.“

Děti si tak budují vlastní plán – konkrétní kroky, které vedou k jejich snu. A hlavně – cítí se jako tvůrci svého života.

Proč to celé děláme?

Na závěr říká lektorka Vendula Pecková:

„Nejde jen o to dítě jednou nadchnout. Chceme, aby mělo vizi a zároveň vědělo, jak se k ní přibližovat. Aby rodič věděl, jak s tím doma pracovat. A aby zůstali v kontaktu i tehdy, když přijdou těžší období.“

Proto se kurzy konají vždy ve dvojici rodič–dítě. A proto se klade důraz na společnou cestu – ne na výkon, ale na pochopení, respekt a důvěru.

Chcete si to zažít se svým dítětem?

Přihlaste se do kurzu Najděte s teenagerem jeho poslání a objevte spolu s dítětem jeho vnitřní kompas. Protože když dítě ví, proč něco dělá, zvládne téměř cokoli.