Jsou dnešní děti opravdu hloupější? Mýtus, který je na čase rozbít

„Možná jste slyšeli nářky starší generací, ať už učitelů nebo prarodičů, kteří říkají: To není možné, ty dnešní děti nejsou schopné udržet si informaci v hlavě,“ uvádí Vendula a poukazuje na to, jak snadno se z těchto tvrzení může vytvořit generalizující a nebezpečný dojem.

Ale je skutečně pravda, že „laťka se snižuje“ a „lidstvo hloupne“?

Poslechněte si audio verzi tady:

Změna doby, změna nároků

Vendula se vrací k historickému vývoji společnosti a zdůrazňuje, že každá generace vyrůstala v jiném informačním prostředí. Naši prarodiče žili v době, kdy „byla jedna státní televize, jedno státní rádio a život byl velmi předvídatelný“. Z takového prostředí si neseme i některé vzorce chování – například strach vyčnívat nebo být příliš vidět.

Generace dnešních rodičů zažila přelomovou dobu 90. let, kdy se začínal prosazovat internet, ale stále byl omezený: „Já si doteď pamatuju ten okamžik, kdy po jedněch Vánocích všichni přinesli mobilní telefony, ale ty taky ještě neměly internet.“

Dnešní děti naproti tomu vyrůstají v prostředí nepřetržitého přívalu informací. „Kamkoliv jdeme, tam na nás řvou reklamy, billboardy… Děti jsou zvyklé, že jakmile položí otázku, mobilní telefon okamžitě nabídne odpověď.“

Nejsou hloupější. Jen potřebují nové dovednosti

Zásadní problém tedy neleží v nedostatečné inteligenci dnešních dětí, ale ve změně požadavků, které na ně dnešní doba klade. „Možná ten problém je v tom, že musí se naučit novou dovednost. A to je vyznat se v těch informacích. Zjišťovat, které informace jsou doopravdy relevantní, které jsou pravdivé.“

To, co dříve nebylo potřeba, je dnes klíčovou kompetencí: kritické myšlení, digitální gramotnost, filtrování relevantních dat.

Mluvit o emocích není slabost

Další velkou změnou je otevřenost k vnitřnímu prožívání. „Dříve to nebylo o tom, že by děti byly více odolné. Jen se o tom nemluvilo.“ 

Dnes děti častěji sdílí, že se cítí smutně, že něco nezvládají, že je něco trápí – což může u starších generací vyvolat dojem, že „děti nic nevydrží“. Ale podle Venduly je to naopak důkaz pokroku: „Jsem velmi ráda, že se konečně dává prostor i emocím, které jsou v našem životě velmi důležité.“

Diagnóza není nálepka. Je to mapa

Vendula se dotýká i otázky nárůstu diagnostikovaných poruch, jako je ADHD či vývojová dysfázie. „Zase můžete mít pocit, že lidstvo hloupne. Ale ta odpověď může být úplně jiná – ty diagnózy byly, akorát nebyly pojmenované.“

Pro mnoho lidí, kteří až v dospělosti dostali svou diagnózu, to znamenalo úlevu. Najednou pochopili, proč byli jiní, proč jim šlo něco pomaleji. A dnešním dětem může správně podaná diagnóza pomoci budovat zdravé sebevědomí: „Diagnóza znamená, že mám něco, co třeba ostatní děti nemají, ale můžu se s tím naučit pracovat.“

Závěr: Budoucnost dětí začíná pochopením

Vendula Pecková shrnuje svůj pohled jasně: „Dnešní děti nejsou hloupější, nejsou sněhové vločky, nejsou méně odolné. Jen vyrůstají ve světě, který je velmi rychlý, přeplněný informacemi, nestabilní a nejistý.“

Jako společnost máme možnost reagovat: učit děti pracovat s informacemi, podporovat jejich sebedůvěru, naslouchat jejich emocím a pomoci jim najít jejich vlastní cestu. Právě k tomu slouží i Klub Děti budoucnosti, který Vendula vede. Je to prostor, kde se děti učí věřit si a tvořit si budoucnost v souladu s vlastními schopnostmi a talenty.

A co otázka z názvu článku? Odpověď je jednoduchá – ne, dnešní děti nejsou hloupější. Jen vyrůstají v jiné době. A to je v pořádku.

Chcete vědět o nových dílech podcastu? Přihlaste se do našeho newsletteru a nic vám neunikne.