Co mi nikdo neřekl o těhotenství

Těhotenství a svoboda spolu nemají moc společného. Svoboda často bývá omezená tím, že naše tělo nechce.

Já jsem to nečekala. Jsem podruhé těhotná a doteď mám pocit, že na některé věci jsem nebyla připravená. Co mě nejvíc překvapilo?

Těhotenství trvá 9 měsíců

Jasně, řeknete si, přijde vám to jako banalita a známá věc. Když to člověk vidí na papíře, přijde mu to jako rychlovka. Ale jste si vědomi toho, že je to tři čtvrtě roku? Je to jako by začal v září školní rok, byl rozdělený na tři trimestry a v květnu nás čekala závěrečná zkouška. Pořád vám přijde, že to uběhne rychle?

Musím říct, že právě pojetí času mě překvapilo nejvíc. Nikdo mě neupozornil na to, že když otěhotním, vnímám celý proces v přítomném okamžiku. Každý den se budím s břichem o trochu větším a s problémy, které těhotenství přináší.

A tak mi přijde, že jsem těhotná snad věčnost. Už si ani nepamatuji, jaké to je, když těhotná nejsem. Nebo jaké to je dát si skleničku vína. Občas mám pocit, že to snad nikdy neskončí.

Když pak porodíme, automaticky přepneme vnímání do minulosti a řekneme si, že to bylo v pohodě, ale když jsme ponořené v celém procesu, rozhodně takový pocit nemáme.

Dítě roste uvnitř nás.

Já vím, další banalita. Jenže uvědomujeme si, co takový proces obnáší?

Naše tělo není zvyklé na to, že je v něm někdo jiný. A najednou se vytváří nový život přímo uvnitř nás. Ze začátku si na to musí zvyknout, a proto přichází nevolnosti. Je nám zle. Nemůžeme vidět půlku potravin, jsme strašně unavené. Jenže navenek ještě není nic vidět.

Jestli máte rádi kontrolu nad věcmi a vaším životem, budete stejně jako já překvapeni tím, že s těhotenstvím jakoukoliv kontrolu ztrácíte. Naše tělo si roste bez ohledu na náš názor. Dítě se v klidu vyvíjí uvnitř nás a nám nezbývá než růst s ním.

Ztráta kontroly se projevuje také tím, že naše tělo je unavené bez ohledu na to, že my chcete jet na výlet. A tak často radši odpočíváme doma. Procházky jsou fajn, ale prosím, radši kratší. Naše mysl pracuje na plné obrátky, ale naše tělo zpomaluje. Jestli jste si tedy mysleli stejně jako já, že v těhotenství člověk jen přibývá na váze, ale všechno ostatní funguje jako by nic, opak je pravdou.

Kdy bude moje tělo zase moje?

No a pak se všechno blíží do finále. Břicho jako balón, fyzická kondice nula (ne že by ta moje předtím byla o moc lepší), mozek přestává fungovat. Krev jde místo do hlavy k našemu dítěti. Chuť kamkoliv chodit se vytratila. Už jen dojít na autobus mi přijde výkon.

Navíc dítě kope. Často v tu dobu, kdy bych já ráda spala. Jeho oblíbeným místem jsou moje žebra, která jsou už tak citlivá, že mám pocit, že tam musím mít modřínu. Celé břicho mi pulsuje.

Touha porodit začíná být větší a větší. Už jen pro tu svobodu pohybu. Jít ven bez toho, že by mě někde něco bolelo. Nebo dát si jablečný džus bez toho, aniž by mi po něm bylo zle. A mít energii na to dělat věci, které mě baví.

Mám ráda spánek. Ale když moje tělo vyžaduje odpočinek skoro celý den, ztrácí to svoje kouzlo.

Asi to tak je nastavené. Když už to pro nás je neúnosné, jakýkoliv strach z porodu jde pryč. Já se na něj dokonce začínám těšit.

A pak ta rizika

Když jsem poprvé otěhotněla, rovnou to byla dvojčata. Lékař mi sice říkal, že vícečetná těhotenství jsou už ze své podstaty riziková, ale tvářil se, že to se mnou nemá nic společného. A tak jsem i já měla dojem, že rizika se týkají ostatních, ale ne mě.

Jenže opak se stal pravdou. Těhotenství se zkomplikovalo a já rodila předčasně. Byla jsem v šoku, protože by mě nikdy nenapadlo, že se něco takového může stát právě mně. Jsem přece normální zdravá holka bez jakýchkoliv obtíží.

Naučilo mě to, že komplikace můžou přijít ke komukoliv. Někdy nemáme šanci je ovlivnit. Ale asi bych byla radši, kdybych si byla vědoma těch rizik dřív. Abych aspoň tenkrát věděla, že něco jako předčasný porod existuje.

Těhotenství je prostě velká škola života.

Když jím projdeme, už nic není jako dřív. Víc ctíme to, čeho jsme schopné a co naše tělo dokáže. Když vidíme v přímém přenosu, jak v nás roste dítě, je to jako být součástí zázraku přírody.

Je pravda, že má více omezení než svobody. Je to náročné období, ale stojí za to. A jedna věc je jistá: na žádné těhotenství se nedá zapomenout.

Jsem mentorka a lektorka, která pomáhá učitelům, ředitelům a rodičům rozvíjet u dětí ty dovednosti, které jsou pro 21. století klíčové. Kombinuji principy koučování s nejnovějšími studiemi o tom, jak bude svět vypadat v budoucnu a jaké dovednosti od nás vyžaduje. Dále pracuji s poznatky z psychologie, sociologie či ekonomie. Mými kurzy, minikurzy a konzultacemi prošlo už přes 700 klientů. Podívejte se na kurz Jak koučovat děti nebo na kartičky pro děti Hrajte si s hodnotami .
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů